Věrný souputník Země – Měsíc – se otočí kolem své osy a zároveň oběhne kolem naší planety za stejnou dobu, a to za 27,3 pozemského dne a uběhne přitom 360o – je to takzvaná siderická oběžná doba. Při synodické oběžné době, od novu k novu, obíhá Měsíc Zemi (v protisměru hodinových ručiček) za 29,5 dne a urazí přitom 390o, neboť Země se zatím pootočí přibližně o 30o.

Během jednoho měsíčního cyklu vidíme tedy různé části Měsíce, a to podle dopadu slunečního světla. Měsíc má na oběžné dráze kolem Země čtyři fáze: nov – tehdy Měsíc vůbec nevidíme, neboť Slunce svítí na jeho odvrácenou stranu; pak se objeví známý „srpek“ ve tvaru D a tehdy říkáme, že Měsíc dorůstá; třetí fází je úplněk a poslední fáze je opět srpek ve tvaru písmene C, kdy Měsíc „ubývá“. Někdy se počítá fází šest: nejde už o srpek, ale třetí a pátou fází je osvětlená pravá či levá polovina Měsíce.

Měsíční gravitace není příliš silná (je 6x menší, než zemská gravitace), ale když se spojí s přitažlivostí Slunce, projeví se gravitační vliv na Zemi dost významně. Taková situace nastává, když je Měsíc v novu, anebo v úplňku. Tehdy se totiž Slunce, Měsíc a Země dostanou na své pouti přibližně do jedné přímky, gravitace Slunce a Měsíce se vzájemně výrazně posílí a na Zemi se to projeví takzvanými „vysokými slapy“. To znamená, že hladina moří a oceánů se při přílivu zvedne velmi vysoko a při odlivu je velice nízká. Ve druhé a čtvrté fázi Měsíce, tedy při „couvání a dorůstání“ se dostávají Měsíc a Slunce do postavení, kdy svírají pravý úhel a tehdy se jejich přitažlivost vzájemně částečně vyruší a na Zemi se projeví pouze „nízké slapy“, což znamená, že hladiny oceánů a moří stoupají i klesají méně.

Zatmění Měsíce

Při úplňku se může Měsíc ocitnout v jedné přímce se Zemí. Tehdy na něj nemůže dopadat sluneční světlo, a pohybuje se po něm stín Země.

Poznámka: prvním astronautem, který vstoupil na měsíční povrch, byl Američan Neil Armstrong, a stalo se to 21. 7. 1969.